Extrémní tůra po Tokyu - část 1.

V sobotu a jsme se s Křečkem domluvili, že jelikož má být v neděli hezky, hecneme se a pořádně si projedeme Tokyo. Domluvili jsme si tedy na neděli volno (v neděli normálně trénujeme) a dopoledne jsme vyrazili. Prvním cílem pro nás bylo v neděli samotné centum Tokya - Ginza. Je to pro Evropany opravdu úchvatná čtvrť, plná lidí, aut, obchodních domů a také se zde nachází několik významých budov. Křeček už asi týden otravoval s tím, že by chtěl vidět jednu z nejrušnějších křižovatek na světě a tak jsme se ji vydali hledat. Chvíli jsme se pak kochali pohledem na čtvrť, která by měla být v učebnici každého kapitalisty. Po této kapitalistické prohlídce plné reklam jsme se vydali na místa, kterými jsem Křečka zase otravoval týden pro změnu já :-)

Prodírat se mezi "lidem" v Ginze byla opravdová sranda

Na tenhle barák z "luxférů" jsme se dívali tak 10 minut a chlámali se... :-D

Cestou z Ginzy směrem do zahrady paláce Hama jsme objevili výborný parčík, dali si kafe, nějaké sušenky a taky reflexní terapii unavených noh - Tantalova muka harda! Nejstrašnější byly pyramidky :-D


Po relaxaci a chvíli dalšího pochodování nás ale ukrutný hlad a tak jsme zaskočili do jednoho místního podniku na baštu. Sedli jsme si na bar a něco si objednali a nevěda co, prohlásili jsme "Nějak to dopadne ne?" a připili si pivkem Sapporo. Jídlo bylo ale výborné a celkem jsme se i přejedli. Měli jsme rýži, krevety, polívku s nudlema, zeleninu a něco, co neumíme identifikovat :-) Stálo nás to i s pivkem 1500 ¥.

Tak jsme si objednali jídlo, nevěděli jsme co jsme objednali, ale bylo to výborné!

Křeček ponořený do nudlové polívky, vyrobené z neznámých ingrediencí :-)

Našim dalším cílem bylo Tokyjské mezinárodní fórum, postavené roku 1996, které je opravdu impozantní budovou, postavenou převážně ze skla a oceli. Když se Křeček dozvěděl, že bude muset vylézt na prosklené ochozy 50 m nad zemí, opotil se! Všechno ale dopadlo dobře a tak se Křeček pomalu začal odnaučovat strachu z výšek (pokračování dále). Bohužel u Křečka zafungovalo "skleněné inferno", když večer předtím zapoměl nabít svůj foťák, a tak jsme pak dále fotili jen na jeho telefon (já svůj foťák nebral - nějak jsem ho nemohl najít :-) ). Po úspěšném absolvování "výstupu" pak při odchodu vítězně mával na místí hostesky, které z toho byly očividně vedle. Okolí TMF je obklopeno zelení a hóódně velkým blešákem, na kterém jsme strávili něco málo přes půl hodiny. Nic jsme si ale nekoupili, leč téměř vše bylo Made in China, Thailand, India. Dokonce jsme potkali i jednoho Italského prodavače, který se s námi loučil slovy "Čáo Čekó..." potom, co básnil o nějaké české slečně, kterou potkal v Londýně, někdy po druhé světové válce :-D


Jakmile nás přestal blešák bavit, vydali jsme se k našemu dalším cíli, zahradě paláce Hama. Cestou jsme procházeli kolem největšího rybího trhu v Japonsku a připletli jsme se (a taky potom zamíchali) do nějaké místní slavnosti :-)) Dlouhou ulicí procházel průvod kočárů a ve předu nesli hlavu draka, o kterou se místní, cestou do chrámu, přetahovali. Byli jsme tam kromě pár dalších jediní cizinci, a tak jsme se během chvíle stali docela velkou atrakcí (hlavně Křeček v červeném triku, s logem našeho Aikida oddílu, mávajíce na účastníky průvodu...). Po cestě zpátky jsme se dokonce od místní hodné policistky dozvěděli, jak se ta slavnost jmenovala, ale během vteřiny jsme to Japonské sousloví zapoměli, a tak jsme se vydali dále, směrem ke zmíněné zahradě.


Došli jsme hodinu před zavíračkou, ale i tak jsme dovnitř zašli. Zahrada je krásně upravená, s úchvatnou 300 letou borovicí (zasazena 1709!!!) a je to příjemné místo k relaxaci. Opět se nám potvrdilo výborné spojení moderní doby, starých tradic a přírody v Japonské kultuře. Potom se ale stalo něco, co může napadnout asi jen nás dva. V polovině prohlídky se nám zalíbila přijíždějíci loď, tak jsme si na ni koupili lístky a vydali se na výletní plavbu po řece Sumidě :-)

Prvních pár chvil probíhala cesta celkem rozumně - kochali jsem se okolím, probírali jsme otázky jako koupání v řece, semletí Křečka lodním šroubem (trocha fyziky neuškodí) a tak dále. Jakmile jsme ale dorazili do první zastávky (asi po 10 minutách), vše se začalo obracet. Přesunuli jsme se z nudných laviček na záď lodi, k Japonské státní vlajce. Naše kochání v klidu probíhalo dále a s pivkem v ruce jsme se plavili vpřed. Po chvíli si nás všimla Japonská rodinka (tatík, máti, strejda a asi tak sedm dětí). Začali na nás něco mluvit v Japonštině, a když selhaly naše pokusy s Angličtinou, přišly na řadu cestovní knížky "Japonsky 15 minut denně" a "Japonská konverzace". Po pár minutách jsme si byli schopni vyměnit základní informace jako jména, jak dlouhou jsme v Japonsku, co tu děláme a kde bydlíme, vizitku, a tak podobně. Docela jsme se jim líbili a dokonce se pak i ty dětičky snažili něco "žvatlat" Anglicky, avšak bez úspěchu :-) Všiml jsem si, že tatíkovi čouhá z pod kraťas nějaké tetování, a tak jsem to taktně naznačil Křečkovi. Ten však, hoden svého "šarmu", absolutně bez taktu, začal na chudáka Japonce divoce gestikulovat - "tetúú, tetúú... Što e to?". Potom se začal svlíkat a ukazovat mu jeho kérky - výborná sranda na lodi plné lidí - Jakuza hadra. Japončík se nenechal zahambit a taky nám všechno ukázal. To co jsme ale viděli, nás absolutně posadilo na zadek ! Týpek měl na sobě vytetovaného samuraje (záda) a VČELKU MÁJU(!!!!!) (na stehně) - Japonci ji říkají "Micubači Maja" :-D Později jsme se dozvěděli, že je to Japonská anime z roku 1975. Naše zajímavá cesta na lodi skončila asi po dalších 20 minutách a tak jsme se po chvíli dodechu v parku a krátké návštěvě "Mekáče" (jen jsme šli s pískem...) vydali dále.



Protože byla naše cesta lodí absolutně neplánovaná a nevěděli jsme ani kde skončíme, přišel na řadu náš průvodce Japonskem. Zjistili jsme, že jsme úplně na jiné straně Tokya, než jsme si původně mysleli, a tak přišla na řadu diskuse, co dál. Po chvíli zkoumání bylo rozhodnuto, vydat se jen kousek pěšky k chrámu Asakusa Sensouji Temple. Bylo už docela šero, a tak se nám naskytl krásný pohled na osvětlenou bránu tohoto chrámového komplexu. Jelikož byl chrám už bohužel zavřený, prošli jsme jeho okolí a nakoukli také do četných obchodů se suvenýry.



Naši nedělní cestu ukončila po 11 hodinách asi hodinová cesta metrem zpět do Urayasu, kde jsme po večeři a dvou pivech, unavení (Křeček říkal něco o tom, že má nohy jako konve:-D), usli jako 2 špalci...