Den začínáme budíčkem ve 4:50. Kolem 5:15 máme v sobě už kafe, nějaké to pečivo a jiné dobroty, které nám umožní začít trénink s dostatkem energie (Křeček se první týden moc s ranním jídlem nepřátelil a bylo to znát). Z domu vycházíme kolem 5:30, abychom v pohodě dorazili 5:45 - 5:50 do tělocvičny (Dojo). První ranní trénink je od 6:00 - 7:00. Druhý trénink je pak od 10:00-11:00.
Po zkončení druhého tréninku se převlečeme do suchých věcí, a máme tu čest obědvat čtyři dny v týdnu s jedím z nejlepších instruktorů Yoshinkan Aikida na světě, senseiem Ando Tsueno, držitelem 8. Danu. Oběd chystáme s jeho "denními/vnitřími žáky" (ushi-deshi) a po obědě vše uklízíme, umýváme nádobí atp. K obědu je vždy tradiční Japonská Miso polévka, speciální Japonské menu (rýže, ryby, zelenina...) a opravdová specialitka umeboši (pro mě výborné slano-kyselé nakládané švestky, které Křeček nemůže ani cítit :-D ). K obědu nepijeme nic jiného než Japonský čaj. Sensei se při obědě vyptává na naše zážitky z Japonska, co a kde jsme viděli a také se ptá na Českou republiku a na osobní věci. Tradiční téma je také Aikido. Jeho žáci také sem tam dostávají kapky za nedodělané nebo pokažené věc a úkoly - výtečná sranda byla například, když si nejmladší žák, sempai Misato Katagili oblékl k obědu triko naruby a dostal "sprda jako prase" :-)
Musíme se přiznat, že první den jsme celkem nestíhali Japonskému tempu jezení (hlavní problém hůlky že?) a nerskali jsme. To se ale během pár dní změnilo a stali se z nás jedlíci téměř místní co se rychlosti týče a extra-srkači :-D (no máme tady Křečka že? Mám to komentovat?). Obědvá se samozřejmě v tradičním Japonském stylu, v sedu seiza a oběd trvá něco mezi 15-20 minutami - chvíli nám trvalo se přizpůsobit, ale nakonec jsme to zvládli!
Odpolední trénink je od 14 do 15hod a večerní od 19:30 do 20:30. Trénujeme od úterý do neděle včetně (sobotní a nedělní program je časově trochu posunut tak, aby se nevstávalo tak brzo). Večer býváme tak unaveni, že nás po večeři dorazí dvě pivka (standardní dvanáctka, půl litru), které se dost blíží naší kvalitě a jeden druh se dokonce vaří v licenci ve Staropramenu ;-)
Volný čas trávíme cestováním po okolí a interakcí s místním obyvatelstvem. Křeček si našel výborné hobby. Za prvé pořvává na místní školačky a školáky "Ahóój..." a za druhé se z něho stal Honkynář (tak ho nazývám já). Téměř na každém rohu něco na zemi uvidí, zvedne a strčí do kapsy, straka hadra. Už našel rolničku, kuličku, knoflík, přejetý zvoneček a dvě figurky. Jsem zvědavý, co najde zítra...
Žádné komentáře:
Okomentovat