Hora Fuji pokořena!

Včera jsme s Honzou úspěšně zdolali horu Fuji (respektive nám hora dovolila na ni vyspoupit a v pořádku sestoupit)! Výstup započal dosti špatně - celé ráno, po cestě autobusem i v cílové stanici pršelo. Slečny v informačním centru umí anglicky asi jako Francouz :-D a tak jsme si museli pomoci sami. Zjistili jsme si vše potřebné v supermarketu a vyrazli po menší hádce nahoru [tedy vlastně po tom, co jsme museli v dešti pěšky dvě vesnice zpět na autobus... hold informační centra v Japonsku premávají pouze v Japonštině :-) ]. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a my se dostali úspěšně k hoře, k 5. stanici, kde začala naše další výzva (Křeček: "Naše Kalvárie...").

Dva Japonští horalové - směr Fuji-San - 5. stanice

Dva čeští horalové - směr Fuji-San - někde mezi 5. a 6. stanicí

Kdesi nad 6. stanicí, nad mraky...

Noční pohled z 8. stanice (3200 m.n.m.), kde jsme přespávali - foukalo a foukalo...

Chata na 8. stanici (3200 m.n.m.)

Chata na 8. stanici (3200 m.n.m.)

Pohled z postele (betle) na sušící se věci...

Honza (Křeček) si mě chvíli pletl s Kačenkou, ale po chvíli pochopil, že to asi nepůjde :-)

Chcete-li toto vidět, musíte vylézt až úplně nahoru :-)
Pohled do kráteru hory - sopky Fuji-san [kdo najde horolezce v kráteru? :-D ]
Díra do země je to opravdu veliká...

Křeček u kráteru. A bylo po strachu z výšek (hloubek...)

Místní "šerpa" který nám za darovanou 1 Kč minci daroval na oplátku 2 ks nějakého Japonského sušeného ovoce - bylo výborné :-)

Bombónek nakonec, vyvěšení naší vlajky na vrcholu Fuji-san (potom co jsem přesvědčil Křečka, aby vylezl nahoru, po šutrech... Nadával, ale hrdinsky to zvládl! Stálo to za to!)

Nahoře opravdu fučelo, ale vlajka přežila :-) Telota kolem 0 až -1 °C

Na vrcholu Fuji-san něco kolem 3776 m.n.m.

Sestup byl samozřejmě to horší, jako vždy že? Bohužel jsme neměli mačky a ani cepíny, a tak byly zledovatělé a zasněžené úseky (jen kousek pod vrcholem) obtížné, ale dalo se to zvládnout. Nejhorší na celém sestupu ale bylo to, že pro velkou sněhovou pokrývku na tradiční (lehké) sestupové trase, byla tato trasa uzavřena, a my museli dolů stejnou cestou.

Dále následuje komentář Křečka :-)

Mno... Co bych tak dodal... Bylo to pro mě peklo :-( Jelikož mám ploché nohy a nejsem žádný horolezec... Sestup byl na můj vkus velmi rychlý a náročný. Martin měl pravdu v tom, že za 3 hodiny nám jede poslední autobus a my nemáme zrovna času nazbyt. Nohy mě bolely tak, jak asi ještě nikdy. Musel jsem se zastavovat a odpočívat asi na každých 15 min, jelikož se mi začali úplně třepat bolestí. Začal jsem být VELMI NERUDNÝ a VZTEKLÝ (Martin: "Alias mrský...") a začínal jsem Martina hlasitě posílat do určitých míst a mlátit vztekle hůlkami do kamení... Tímto děkuji Martinovi za trpělivost :-) Nakonec dole na rovince jsem si boty zul a vlhké boty a bolavé nohy ošetřil. Ale zobl jsem si... HUH

Děkujeme hoře Fuji-san za to, že nám umožnila prožít tento neopakovatelný zážitek!

Martin & Honza