Manga párty

Dnešní záznam bude opravdu peprný :-)

Včera večer, po deštivém dopoledni, kdy Křeček bavil Japonce typicky českým oblečkem (navíc ještě v barvě místních školáků :-D ), jsme navštívili společně s našim hostitelem Hottou Terumasou (přezdíváme mu Otík) do Yodobashi Maruchimedea AKIBA.


Po třicetiminutovém přesunu dvěma vlaky metra jsme spořádaně přijeli do Akiby. Japončíci ve vlacích neřvou, nedělají "bordel", nesahají nikomu na zadek a podobně. Většina jich buď ťuká SMS, MMS, čte komixy nebo spí. Jakmile jsme přijeli, pochopili jsme, v jak klidném městě žijeme (Urayasu). Organizace japonského života je opravdu odstrašující. Na eskalátorech stojí všichni vlevo tak, aby vytvořili průchozí "pruh" vpravo pro ty, kteří spěchají nebo se neradi vozí v řadě. Do výtahů se nastupuje jakýmsi zvláštím způsobem zprava a lidé se řadí směrem od ovládacího pultu (dva Češi jim to velmi rychle narušili :-D ).


Jelikož chtěl Křeček koupit nějaké Yaoi Manga porno, procházeli jsme i s našim průvodcem šílené ochodní komlexy, ve kterých by se kdejaký úchylák nabažil dosytosti! Najdete tam úplně všechno - od kreslených komixů počínaje, přes knihy, DVD, figurky (včetně filmových), modelů snad všeho na co si vzpomenete a konče zmíněnými kreslenými filmy pro dospělé. Křeček bohužel neuspěl, a tak jsem byl konečně na řadě já - koupil jsem si dvě bílá trička, které potřebuju na obědové seance s našim hlavním učitelem - připadal jsem si ve svých černých nějak divně ;-) . V obchodech je bohužel zakázáno fotit, a tak nemáme žádný materiál. Stálo to opravdu za to! Snad to příště vyřeší nějaké pirátské video ;-)

Potom se ale stalo něco, na co asi budeme dlouho vzpomínat, a to včetně našeho milého Otíka! Pořád jsme nějak chtěli ty fotky se školačkami, a tak jsme požádali našeho průvodce, aby se jedné zeptal, zda je to možné. Řekla nám že ano, ale byl v tom malý háček. Ta mladá slečna, oblečená do poslední manga módy, byla volavka nějakého baru, do kterého nás posléze i dovedla (všichni tři jsme si řekli, že ten bar bude asi pořádná prdel, a tak jsme kývli.) Jakmlile jsme vstoupili, tušili jsme že se tady stane něco nečekaného...


Vše bylo ve stylu Manga módy, hostesky v uniformách školaček s bílými podkolenkami a zrzavými vlasy. Sedli jsme si ke stolečku a objednali jsme si pivečko a nějakou zobku (Brněnský hantec asi - poznámka Martina). Hotta sensei byl z toho nesvůj, svěřil se, že v takovém baru ještě nikdy nebyl a pořád se nervózně ošíval:-) Když jsem ho popíchl, jestli je tohle tradiční Japonský bar zvolal nahlas IE! Načež jsem se začal VELMI NAHLAS SMÁT a začal (nevím jak je to možné) poutat na nás pozornost (Poznámka Martin: Křeček aby nepoutal pozornost? Možná 2 metry pod zemí a to kdoví jestli!). Po chvíli nám donesly pivečko a my museli dát ruce k sobe a prsty udělat srdíčko a říct NAHLAS A ZŘETELNĚ nějakou básničku v Japonštině. Zněla asi takhle: Muy muy muši kabary da nes (3x). Otíka z toho málem musely omejvat :-D

Po další objednávce piva, se nás zeptali jestli chceme jíst. Objednali jsme si nějaké špagety na Japonský způsob. Samozřejmě byl v tom opět háček. Kromě našeho oblíbeného srdíčka nás vyhlásili jako jedlíky:-) Tohle menu bylo ovšem celkem drahé a tak nám k němu udělali ještě fotku B-) Pak jsme dostali možnost zahrát si hru s krokodýlem, samozřejmě plastovým. Měl otevřenou hubu a musel jsem mu mačkat zuby tak, aby nekousl. Hrál jsem se servírkou a hra trvala 5 min. Kdo měl nejmíň kousnutí vyhrál a dostal cenu... Já jsem samozřejmě prohrál a musel jsem jít na pódium a zpívat I´m loosééér a točit se u toho dokola. Nejvíce se námi bavila skupinka japonských kluků vedle nás. Koukali na moje Aikido tričko a hrozně je bavilo, jak jsem se nahlas smál a volal Hurrrááá když někdo předemnou zpíval, že je lůrz :-D
Dodali jsme tomu ještě ranu tím, když jsme s Martinem vyvolávali: Viva Čeko!!! Viva Nippón!!! No zkrátka parádní večírek :-P
Fotka se úplně podle představ nepovedla a docela nás naštvalo, že to fotili jen 1x a ještě nám to ani nedali v digitální podobě.


Máme tak nějak pocit, že už se v takovém baru dlouho neukážeme! Kupodivu však mají Japonci super pivko, takže se příště podíváme do více seriózního podniku. Cestou zpět se v Křečkovi opět projevilo extroverství (je to výborné, jsme jako Jing-Jang) a další ostuda na sebe nenechala dlouho čekat :-D


Ráno nás nebolela hlava a celkem v pohodě jsme zvládli dvouhodinový trénink.

Martin & Honza